I toto bylo součástí našeho posledního kruhu. Všude na nás koukají návody na život, na stravování, cvičení, péči i výchovu dítěte. Názory lidí na to, co je dobré dělat, jak to dělat, nebo jak by se měly děti chovat. Tohle vsechno na nás vytváří obrovský tlak.. když se necháme… když chceme být dobré mámy podle ostatních. Pak se možná na chvíli ztratíme sami sobě, zlobíme se na lidi kolem nás, ale vlastně nejvíc se zlobíme sami na sebe. V tomto odpojení je občas těžké najít svou pravdu..
Já jsem chtěla být na začátku mateřství dokonalá matka, chtěla jsem své děti za každou cenu chránit. Ale zjistila jsem, že to pro mě není dobrá cesta. Jednak je nemám šanci uchránit, jednak jim prospívá sem tam nějaké to „bebíčko“ a další úrovní je, že by to zničilo mě. A tak nacházím postupně dokonalost v nedokonalostech… radost, větší lehkost, méně tlaku, ale jde to krůček po krůčku, nic není hned. Stále se učím a jak už jsem psala v předešlém článku největším pomocníkem na to, abych mohla na věci ve svém životě nahlédnout, je čas sama se sebou..
