SPASITELKA nebo PODPORA?
Já byla před lety spasitelkou, chtěla jsem lidi zachraňovat, léčit, prostě být tou co je z toho dostane.. noo řekněme ego a tak
Ale byla jsem z toho hodně unavená
a vlastně mi došlo, že funguje jedině to, když se chce klientka zachránit sama a pak mi přestalo dávat smysl jakékoli snažení..
A tak jsem chvíli tápala a nevěděla jak dál a pak jsem narazila na kranio a něco se ve mě postupně začalo měnit.
Zažívala jsem a stále zažívám ten pocit SPRÁVNOSTI, jsem tam, kde mám být
s každou další terapií mi docházelo víc a víc, že jsem jen podpora a že mě opravdu baví, když mají ženy zodpovědnost u sebe..
když jsou přítomné u terapie a dělají kroky
probíráme co se v nich děje- pak je to mnohem hlubší proces a hlavně trvalý
Není to něco, co odmakám já, ale je to rozhodnutí ženy. Posunout se, vykročit, je to opravdové ANO
a samozřejmě velmi důležitou složkou je důvěra Kdysi jsem se zodpovědnosti bála, dnes je to pro mě jedna z nejdůležitějších součástí v životě.. já mám zodpovědnost za svůj život, za své zdraví, vztahy… Můžu tvořit, radovat se, být s lidmi, se kterými mi to dává smysl, žít v lehkosti, ale sem tam procházet i sračk.mi protože i to mě posouvá… o tom někdy jindy
Pokud tě zajímá víc, ale nejsi si jistá, že je tato cesta pro tebe, objednej se ke mě na online konzultaci.
