Ať už jako matka, manželka, pracující žena, milenka.. Nebo jsi pohlcena povinnostmi, tím, co je potřeba, co by se mělo, nebo co se musí? Najdeš si mezi tím vším chvilku pro sebe? Malé zastavení a možná nahlédnutí na to, co potřebuješ, nebo kde mezitím se vlastně nacházíš? Kde končí povinnosti a kde začínáme my? Občas je to těžké oddělit, občas možná zapomeneme samy na sebe.. Já jsem na podzim dojela se svou energií úplně na dno a tak jsem se musela zastavit a začít přehodnocovat své fungování. I když se tímto tématem zabývám, co jsem matkou, musela jsem jít až na dřeň. Jednou, ze zásadních věcí, bez které už si teď nedovedu představit fungování je, že si dávám každý týden pravidelně den sama pro sebe. Někdy je to jen půl dne, ale je tam a já se můžu úplně zastavit a být sama… v lese, kavárně, výřivce, nebo jen sedět na louce.. Tím, že jsem klesla energií úplně na dno, chvíli trvalo, než jsem sílu opět nabrala… možná měsíc, nebo dva.. s každým dnem navíc postupně přibývala energie i chuť tvořit( která mi předtím chyběla). Zároveň si stále hledám pro sebe chvíle i v běžném fungování.. a čtu si, dělám kaligrafii, dávám si v klidu vanu, chodím na procházky i malé, nebo si na chvíli sednu před dům a jen koukám.. Je to velmi osvěžující a já teď zase můžu tvořit setkání, sdílet, nebo být tu plněji pro své děti, manžela i sama pro sebe..
