Já byla před lety dokonalou verzí sebe sama ve vztazích s muži. Ale vždy jen na nějaký čas.. s horolezcem jsem lezla po skalách. S tím, co rád byl doma, jsem byla doma. S pařmenem, chodila pařit.. atd..
Zároveň jsem se s nimi nehádala. Byla jsem velmi přizpůsobivá. Řekla bych taková “hodná holka”. Jela jsem třeba na dovolenou kam chtěli oni..
Neuměla jsem jim říkat, že mi něco vadí, nebo, že se mi něco nelíbí.. prostě jsem po čase vždy začala “tiše trpět”.. kapka ke kapce a nakonec jsem se s nimi rozešla.. už nebyla cesta zpět.
Po několika takovýchto vztazích, jsem se rozhodla, že takhle už to nechci.. dala jsem si pauzu od mužů a pracovala se svým nastavením, vztahem sama k sobě, vztahem k mužům, začala jsem si zvědomovat, co já chci a co mám ráda..
Když jsem potkala mého nynějšího manžela, hodně vědomě jsem dělala různé malé krůčky. Jako třeba šla jsem koupit víno na večer a dříve bych koupila bílé, protože on má radši bílé… ale já se musela zastavit a říct si na co mám dnes chuť já? A tu otázku jsem si pokládala často.. a jednou jsem koupila červené, jednou bílé a jednou obě.. prostě jsem si hrála a zjišťovala jak mi v tom je. ( A nebylo to jen o vínu 
, bylo to i co uvařím, atd..)
Pro mě bylo důležité si zvědomit, CO CHCI JÁ a i to, že se můžu rozhodnout následovat to co chci, nebo můžu uvařit to, co má rád on.. ale už si volím, není to… co by si dal on, to uvařím..
